Zbroje
Zbroje
Po článcích o chladných zbraních by také bylo dobré něco napsat o způsobu ochrany před nimi. Mluvím o zbrojích. Ať už se zaměříme na prameny historické, fakty podložené, nebo na smyšlené, zbroje měly vždy jeden jediný účel. Zachránit vám život.
Kožené kazajky
Velmi oblíbené u lukostřelců a kušníků, jelikož jsou poměrně lehké, oproti jiným typům ochrany, a poskytují relativně dobrou ochranu co se týče řezných zbraní. Neomezovaly v pohybu, takže se staly velmi oblíbenými. Nevyráběly se z jen tak nějaké kůže, vždy z tvrdé a kvalitní.
Měla ale i nevýhody. Bylo v ní horko. Také bych se na tuto zbroj rozhodně nespoléhal, co se týče úderu mečem/palicí, o ráně sekerou ani nemluvím. Často se používaly v kombinaci s kroužkovými košilemi.
Šupinové a destičkové zbroje
Příroda je chytřejší, než člověk. Lidé se od přírody učili od pradávna, není tomu jinak ani v tomto případě. Tyto zbroje jsou tvořeny ocelovými destičkami, nebo šupinami, jež jsou snýtovany a překládány přes sebe tak, aby chránily tělo a tvořily oblek. Je to něco mezi kroužkovou a koženou zbrojí, polovina obleku kůže a polovina ocel (snýtované šupiny se našívaly na kožené kazajky).
Proti sekům chrání hodně dobře, horší je to proti střelným zbraním (kuše, luk) a bodání. Zvláště nepříjemné je to tehdy, když se hrot protivníka při bodu dostane pod šupiny. To by vám ve většině případů nepomohl ani anděl strážný :-).
Tady se můžete podívat, jakým způsobem byly šupiny připevněny (přinýtovány) k sobě a kožené kazajce. Omlouvám se za kvalitu obrázku, kreslil jsem to narychlo v malování :-).
Kroužková košile
Má oblíbená ;-). Kroužková košile vznikne proletením stovek a stovek malých, ocelových kroužků do sebe tak, aby tvořily košili. Chránila především hruď, záda, paže a břicho. Dlouhá byla až po kolena, přehazovala se přes vycpávanou, nebo koženou kazajku a přepásávala páskem. V porovnání s předchozími typy je relativně těžká (zhruba 7-12 kg) ale dá se na to zvyknout celkem rychle.
Jak může vypadat výsledek tohoto dlouhého a namáhavého pletení se podívejte zde. Za těch pár měsíců práce to opravdu stojí.
Proti zbraním chrání opravdu dobře, snad až na střelné zbraně (ty ale ve většině případů probijou cokoliv, takže...). Bývala nejčastější volbou pěšáků, nebo lehké jízdy, právě proto, že v porovnání s plátovou zbrojí neváží skoro nic.
Pokud byste měli zájem, kroužková výstroj se také samozřejmě dá koupit, ovšem je lepší uplést si košili sám, za ten pocit, že jste něco vytvořili sami, že je to vaše dílo... za to to stojí.
Kroužková košile jako takový byla k ničemu proti palcátům a jemu podobným tupým zbraním, kroužky samotné měly jen jednu funkci; zabránit čepeli proniknout na tělo.
Plátové zbroje
Zřejmě nejznámější typ ochrany před chladnými zbraněmi. "Rytíře v brnění" viděl asi každý z nás. Na začátek bych chtěl zmínit, že termín "brnění" se používal především v souvislosti s kroužkovými zbrojemi, ne s plátovými, jak si většina lidí myslí.
Podle oblastí těla které kryjí se rozlišují do tří typů: kyrysy, poloviční zbroje a plné plátové zbroje.
- Kyrysy jsou zbroje, které kryjí čistě jenom hruď (proto se jim také někdy říká prostě "hrudní pláty") a záda. Viz. fotka dole. Byly oproti plným zbrojím relativně lehké, takže byly často používány pěchotou.
- Poloviční plátové zbroje kryly oproti kyrysům navíc ramena, část paží, krk a popř. horní části nohou.
- A nakonec plné plátové zbroje představovaly nejdokonalejší ochranu proti zbraním, kterou si mohl válečník dovolit. Kryla kompletně celé tělo, tzn. paže, ramena, nohy, hruď, záda, krk... nevýhody spočívaly především ve váze (cca. 40 kilo) a malém rozhledu, pokud ke zbroji člověk připojil helmici.
Plné plátovky byly oblíbeny nejenom pěchotou, ale především těžkou jízdou. Formace rytířů na koních dovedly rozprášit armádu, která měla mnohonásobnou přesilu (takovému nájezdu se dalo bránit např. pomocí kopiníků, viz. článek "chladné zbraně - kopí").
Horší to bylo, když rytíře z koně shodili. Pokud měl štěstí a nezpřelámal si kosti, většinou jej dobili nalehko odění protivníci, než stihl vstát. Uprostřed bitevní vřavy byli takoví rytíři, ležící na zemi, většinou odepsaní předem.
Turnaje vs. bitvy
Lišily se zbroje bitevní a turnajové. Turnajové byly masivnější a těžší, jelikož turnaj má, narozdíl od bitvy, svá pravidla, tudíž se válečník nepotřeboval příliš hýbat. Prostě ho posadili do sedla a jel :-).
Naproti tomu v bitvě byla důležitá rychlost a obratnost, bitevní zbroje byly lehčí a většinou vyráběny přímo na míru muži, který by měl být schopen v ní udělat kotoul (doporučuji bez podbradníku :-)) i rychle běhat.
Stejně jako vše ostatní se dají plátové zbroje koupit. Ovšem, nečekejte nic levného, zaplatíte 20 000 jenom to fikne :-).