Jdi na obsah Jdi na menu
 


Středověké zbraně - Meče


Středověké zbraně - Meče

Meč... symbol síly, spravedlnosti, moci a víry. Pokud člověk vezme do ruky jílec meče, změní se mnoho. Získává sílu... pocit neporazitelnosti. Vnitřní hlas jej nutí meč pozvednout a vykonat s jeho pomocí to, o čem jsme do této chvíle pouze snili...

Tuto (nejen) středověkou sečno-bodnou zbraň, jež řadíme do skupiny zbraní chladných, zná každý. Už v mládí se můžeme setkat s pohádkami o statečných rytířích, třímajících svůj obrovský meč, kteří se vydávají zachránit ubohou princeznu, vězněnou a sužovanou strašlivým drakem.

Stavba meče

Stavba meče se lišila od kultury ke kultuře, od národu k národu, ovšem základní části meče zůstávaly stejné. Jsou to:

  • Hrot
  • Čepel
  • Ostří
  • Záštita (příčka)
  • Jílec (rukojeť)
  • Hlavice (hruška)

Hrot je "špička" zbraně, určena k bodu, čepel část zbraně od hrotu k jílci, určena k seku, nebo řezu, záštita je "přepážkou" mezi čepelí a jílcem, je to jedna z nejdůležitějších součástí meče. Dále jílec, tady snad nemusím popisovat, k čemu sloužil :-) a hlavice, jejíž hlavní účel tkví ve vyvážení zbraně, zlepšení schopnosti manévrovat s ní, v druhé řadě má také význam při útoku. Nejedna přilba byla rozdrcena (i s lebkou) hlavicí meče...

Zdá se vám hlavice při boji nepoužitelná? Věřte, že zkušený válečník s ní může dokázat hodně. Možná dokonce více, nežli s čepelí. To se ovšem týkalo především soubojů; pokud válečník svého soka nechtěl zabít (kvůli výkupnému apod...), jednoduše ho omráčil hlavicí, popř. ho odzbrojil.

Čepel meče, nejčastěji oboustranně broušená, se "vylepšovala" výžlabkem, táhnoucím se od záštity ke hrotu, skoro po celé délce čepele, nebo naopak "výstupkem". Význam tohoto vylepšování mi není znám (možná pro lepší odtok krve ;-)).

A ostří je prostě ostří :-). Část čepele určena k seku, nebo řezu.

Odlišnost

Jak jsem psal výše, meč si každý národ přizpůsobil. Vojáci římského impéria prakticky nepoužívali meče se záštitou. Bojovali častěji kopím a když byli donuceni bojovat mečem, spoléhali spíše na své masivní štíty (které se podobaly středověkým pavézám, angl. tower shield), takže také záštitu nepostrádali.

Stejně tak vikingové kovali meče s velmi malou záštitou, protože tento "nedostatek" kompenzovali svou sílou a zuřivostí uprostřed boje. Navíc, u vikingů nebyl meč zrovna častou zbraní, viz. článek vikingové.

Proč je meč tak známou zbraní?

Vetší zájem si tato zbraň začala získávat až s nástupem středověku a křížových výprav, kdy se stala hlavní zbraní všech evropských armád. Meč byl prohlášen za "svatou zbraň", pravděpodobně díky tomu, že se tvarem podobá kříži a díky jeho funkci při různých obřadech, jako byla korunovace krále nebo pasování muže do rytířského stavu. Dodnes je meč považován za symbol síly a pravdy a i dnes je součástí stejnokroje některých světových armád, kde už ovšem plní pouze estetickou funkci.

Meč a jeho nositel

Meč se postupem času stává součástí svého nositele, který si začne uvědomovat každý centimetr své zbraně, každý detail, jež mu předtím unikal. Touží po něm, potřebuje ho. Je součástí rytířovy duše. Ztratit jej, je jako ztratit dobrého přítele. Meč byl to nejcennější z rytířova majetku, nejcennější věc, kterou vlastnil, věc, která byla jeho nejlepším přítelem, věc, která jej nikdy nezradila, která v jeho rukou konala funkci soudce a kata zároveň a která rozhodovala o životě a smrti.

Z těchto důvodů svým mečům jejich pánové často dávali jména, která se mnohdy staly slavnějšími, než jména jejich nositelů. Nejlepším příkladem je meč krále Artuše, Excalibur, nebo pokud nahlédneme-li do světa fantasy, Narsil, meč Elendilův, nebo Glamdring, elfí meč vykovaný ve skrytém městě Gondolinu, který později přijal za svůj Maia Olórin během třetího věku středozemě.

K zapamatování

*Nikdy, zdůrazňuji nikdy nesahejte na cizí meč, pokud vám k tomu nedá výslovné povolení. V šermířských kruzích je to považováno za velikou opovážlivost. Na cizí zbraně se prostě nesahá :-).

Smutný osud hrdého soudce

Gotické meče jako takové s nástupem renesance a baroka postupně vymizely. Ustoupily rychlejším, obratnějším kordům a rapírům. Zúžila se čepel, prodloužila se, přidal se koš na ochranu ruky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář